Šerm je krásné umění a vědecká disciplína. Spojuje prvky práce se zbraní s tancem, baletem, studiem aplikované biomechaniky, prostorovou geometrií, kaligrafií hrotem, fyzikou. Na vyšší úrovni se využívá strategické plánování situace, taktické využívání prostoru, podobně jako ve hře v šach. Šerm je také disciplína společenská, dialog slovem pokračuje dialogem zbraněmi.
Šerm může být sport i zábava, posouvání vlastních limitů na cestě k dokonalosti i prosté odreagování od každodenních stresů a společenský zdravotní tělocvik.
Šerm je také umění a věda o tom, jak trefit soupeře a nedostat žádný zásah. Vědecky se dá šerm vysvětlit pomocí fyziky, geometrie a biomechaniky. Postupnou aplikací teorie v praxi student prohlédne skrze techniky a může šerm používat jako umělecký prostředek k vyjadřování sebe sama.
Podle renesančních mistrů se šerm opírá o tři propojené základní kameny - tempo, mensuru a biomechaniku. Také se jim říká principy.
Tempo lze přeložit jako čas nebo také rychlost. Provedení pohybu vyžaduje čas. Delší dráha vyžaduje delší čas. Dělám-li časově úsporné pohyby, jsem rychlejší než soupeř, mohu ho snáze trefit a vyhnout se jeho snahám zasáhnout mne.
Mensura je dosah. Když nedosáhnu, nemohu trefit, ani když jsem rychlý. Když se chci vyhnout zásahu, jdu mimo dosah útoku.
Biomechanika je nauka o práci lidského těla pod zátěží. Mohu být rychlý a mohu dosáhnout na terč, když neposkládám správně své tělo za zbraní, budu slabý v útoku i v obraně.
Principy jsou navzájem propojené a šermíř je vyvažuje do optima.
Po cestě k šermu číhá několik pastí pro studenty i pro učitele. Takové pasti mohou zbrzdit rozvoj studenta i učitele o řadu let nebo klást překážky nadějnému učiteli při otevření školy.
Šerm je práce se zbraněmi. Zbraň je železná činka o váze mezi 0.7-1.5 kg. Drží se na konci ruky, která je často natažená. Při dlouhodobé jednostranné zátěži může takové cvičení vést k prodloužení ozbrojené ruky až o 7cm, odpovídající deformaci postury a imbalancím zádového svalstva.
Děti rostou a rozvíjejí se asi do 15 let věku. Dlouhé roky jsem odmítal učit šerm se železnými zbraněmi děti, abych neohrozil jejich zdravý vývoj. Zvažoval jsem dřevěné náhražky zbraní, ale dřevo se pod nárazy štípe na třísky a není vhodné.
Jednou na semináři s kamarády Nuntius Regis v Otrokovicích jsem uviděl meče z plastových trubek na teplou vodu. Geniální. Žádné třísky, je to levné na výrobu (mezi 70-150kč za kus) a je to lehké, takže konec obavám o zdraví.
Když jsem začal učit děti, potkal jsem se se situací, že nadějný student po roce studia z různých důvodů zmizí. Rozhodl jsem se to vzít jako fakt a hledal konstruktivní řešení situace. Vedlo mě to k několika otázkám:
V dalším textu se budu věnovat bariérám, která vznikají při výuce šermu a omezují rozvoj studenta celkově nebo s ohledem na principy tempa, mensury a biomechaniky.
Šerm tradičně začíná výukou a drilováním technik kroků.
Potíž je, že nikdo studentům neřekne, že jde o to rozšířit stávající pohybový repertoár, ne ho nahradit. Studenti najednou neumějí chodit a učí se to znovu a používají jen omezenou sadu kroků. Trvá to měsíce a někdy i roky, než se student zvládne pomocí nových kroků pohybovat stejně jistě jako při obvyklé chůzi, běhu či skoku.
To je velká brzda.
Zkusil jsem nechat technickou výuku kroků až na navazující školní rok, jen jsem představil posun a předkrok. Důraz jsem kladl na umění uhýbat z prostoru dopadajících útoků, mensuru, možnost stát nezávisle na jedné noze a druhou mít připravenou ke kroku. Nikomu první rok nechyběly výpady ani dedikovaná výuka kroků….
Šerm je práce se zbraněmi a je s neustálým rizikem zranění, nebezpečím. Dr.Plch doporučuje v divadelním šermu útoky naznačovat a nedotahovat na kontakt.
Nedotažený útok často vede k hádkám, jestli by stihl dojít na terč dříve než akce obránce. Útok, který není vedený do správné hloubky na dosah a kontakt je nereálný. Učíme se iluze. Když útočník svůj útok vede moc silně, musí ho brzdit, aby neublížil. Tím se zároveň zpomaluje i unavuje.
HEMA šerm tuto situaci řeší ochranným oděvem - drátěná maska, prošívaný kabátec a rukavice a zbraně upravené tak, aby místo probodávání terče pružily a ohnuly se. Údery se nebrzdí a dopadají na místa chráněná oděvem.
Náklady na ochranný oděv pro každého studenta vyjdou kolem 10000 Kč.
Alternativní varianta je použít jen rukavice a místo úderu zbraň pouze přiložit, zlehka přitisknout na terč. Nemusím brzdit. Neunavuji se. Odpadají diskuze o tom, jestli by zbraň stihla dopadnout nebo ne. Prostý kontakt s terčem mi řekne, jestli jsem v mensuře a v tempu. Přes kontakt mohu otestovat postupně se zvyšujícím tlakem i biomechaniku. Potřebuji vybrat terč, kde tlak nebolí. Jednoduchá poučka k výběru terče je „Hodně masa, málo kostí“. Vyhýbám se kloubům. Hlava bez kontaktu.
…
…
Vstupní náklady mohou znamenat pořídit si vhodnou zbraň a ochranný oděv. Vhodnost zbraně určuje vyučující a také dané studijní curriculum. Některé školy a techniky dávají smysl jen se zbraní, která splňuje očekávané technické parametry.
Je třeba zařídit tělocvičnu nebo kryté prostory k výuce za každého počasí. K tomu zbraně navíc k zapůjčení pro nováčky a na pokrytí doby, než si pořídí vlastní. Náklady se dají razantně snížit použitím mečů z plastových trubek. Tisíce Kč za kovové meče se propadnou na desítky Kč za kus. Výroba štítů z několika vrstev papírových krabic s hranami z pěnové izolace obalené textilní páskou je rychlá. Tisíce Kč se propadnou na 150-200Kč / ks. Oprava a údržba se dá dělat s textilní lepící páskou, nůžkami, lepidlem a kleštěmi na místě. Jen si do štítů nesmíme bezhlavě třískat - papír se rozbije rychle. Na druhou stranu dřevěný štít taky nezastaví sekeru nebo halapartnu.